Přetržená nit

2. července 2011 v 18:53 | slečna L. |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
V úterý skončil život dalšímu milovanému člověku. Prohraný měsíční boj s nemocničním lůžkem a nemocí. Ani nevím, co víc říci. Nerada opakuji 150x stále tu stejnou věc, kerá mě pak doma rozpláče. Je mi po něm moc smutno, ale stále si říkám, že takhle to mělo být a je to lepší, než kdyby se i nadále trápil. Vždyť 76 let je pěkný věk."Kdo v srdci žije, neumírá." - tak to stálo i na parte.

Ještě že mám svého milovaného, bez něj bych byla na dně. A bez své rodiny, hlavně táty, který mi neksutečně pomohl tím, že mi říkal, ať nebulím, že jinak bude taky a celkově mi pomáhal. Přitom on ztratil ještě bližší osobu než já. Moc ho obdivuju!

Snad jen: "Dědo, vzpomínky zůstanou!" ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 somebody | Web | 2. července 2011 v 20:11 | Reagovat

Každá ztráta člověka neskutečně moc bolí. Mě před asi třemi týdny zemřel kamarád. Měl čerstvých 18 :(.
Přeju ti upřímnou soustrast.

2 miss turquoise * | E-mail | Web | 2. července 2011 v 20:30 | Reagovat

Děkuju moc za milý komentář :)
Moc mě to mrzí a přeji ti, ať se z toho brzy dostaneš. Vím, jaká je to ztráta, ale věřím, že tě z toho přítel dostane. Jak už jste spolu vlastně dlouho? 2 roky? :)

3 DANIELA | Web | 3. července 2011 v 22:15 | Reagovat

to mě velmi mrzí. ale takový je život. mně děda odešel před dvěma a půl lety. občas na něj myslím a chce se mi plakat. ale víš co, důležité teď je vážit si těch, co s námi jsou, co žijí a být s nimi co nejvíce to jde. momentálně jsem u babičky a budu tu ještě asi 10 dní.

4 Daz. | Web | 4. července 2011 v 10:02 | Reagovat

Smrt vždycky dokáže vykolejit. I když toho člověka neznám, stačí si uvědomit, že jsme smrtelní, že jsou nemoci, které nás můžou zabít, vysílit... je to hrůza.
Upřímnou soustrast a hodně síly :*
Mně děda umřel před třemi, čtyřmi lety... Pamatuju si, že celé roky ležel upoután na lůžko s rakovinou (ne jednou...) a tak jsem byla napůl ráda, že se nemusí trápit a napůl jsem byla smutná, že jsme přišli o takovýho prima chlapa.
PS: Vím, už od základky chci jít na psychologii. Každý mě v tom vždycky podporoval, zvolila jsem si semináře a teď není cesty zpět, když mi začnou všichni říkat, ať dělám něco jiného, že se neuživím. A mě se chce křičet, ať jdou někam, teď už je pozdě, co mám asi tak dělat?! Stejně tam půjdu, pořád je to můj sen ;)

5 DANIELA | Web | 5. července 2011 v 12:15 | Reagovat

díky, podívám se na to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama