Červenec 2011

Wednesday wishes (1)

27. července 2011 v 11:04 | slečna L. |  WEDNESDAY WISHES

na tento skvělý nápad mě přivedla Infary a především Brooke - obě dvě jsou skvělými blogerkami!


Americké okurky

24. července 2011 v 10:12 | slečna L. |  RECEPTY
Jsem tvor, který miluje cokoliv kyselé, kořeněné a po zavařovaných okurkách se může utlouct. Už odmala zavařuji s babičkami cokoliv, hlavně okurky. Letos jsme s babičkou našly recept na jiný nálev na okurky a je skvělý! Teď je sezóna okurek a proto zkuste tento kořeněný a pikantní nálev.

Čtení pomáhá

22. července 2011 v 9:58 | slečna L. |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
Ráda bych se s Vámi podělila o výborný projekt, kterého se můžete zúčastnit. Pomůžete tak spoustě handicapovaným lidem. Jen musíte číst a především číst knihy, které jsou tu na seznamu. Poté vyplníte ani ne za 5 minut testík, který se týká knihy. Některé otázky jsou zapeklité a i já jsem dva testy zatím nezvládla.

Ale co je hlavní zpráva (a pozitivní): jeden test jsem vyplnila správně (má oblíbená kniha Obraz Doriana Graye) a získala tak kredit 50 Kč, které mohu poslat dle vlastního uvážení některému handicapovanému. Byl to pro mě těžký úkol, avšak už mám vybráno. Svých 50 Kč věnuji na pomůcky pro děti s autismem. Chci pomoci více lidem naráz, což se mi pomocí této možnosti podaří. Sice je to jen 50 korun, ale kdyby každý člověk těchto 50 korun dal (vlastně nedal, pouze je "vyhrál"), bylo by na světě hned lépe i našim spoluobyvatelům, kteří se narodili s určitými dispozicemi.

Proto Vás prosím, abyste se na tuto stránku jen podívali a zvážili, zda nemůžete přispět také svými několika minutami vyplňování a ještě se při tom vzdělat. Proto klikněte na: ctenipomaha.cz

Shrnutí dnů předchozích i budoucích..

19. července 2011 v 20:05 | slečna L. |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
po dlouhé době se Vám ozývám jen s krátkým sledem zpráviček z mého nabušeného života. chystám mnoho článků, snad i fotografie a změny tady na blogu, ale zatím není čas. snad ve školním roce, i když to už budu třeťanda..

  • chodím na brigádu do lesních školek, kde vytrhávám a pleju plevel a hledám stromečky v záhonech. je to jako v džungli, tráva vysoká přes metr a stromečky maximálně 5 cm veliké. platí mi ale vcelku obstojně a peníze potřebuji, protože chci jet na pozdim do Paříže. odpočítávám hodiny, minuty a dny do konce brigády, ale myslím, že to zvládnu. navíc si moje rodinka usmyslela, že mi budou chodit pomáhat. taťka, babička, jen J. nemůžu umluvit, je to lenoch! :D

  • 30. července bychom měli s milovaným odjet na Mácháč, kam se nesmírně těším. chatička, jen my dva budu vařit, koupání, filmy. :) potom bychom měli jet ještě do Krkonoš na pár dní a asi k babičce pod stan na zahradu. užíváme si, láska kvete! ♥

  • z brigády jsem tak unavená, že nejsem schopna se potom hnout. většinou jezdím k babičce na rybíz a na hrášek - na zobačku a potom se jen válím u J. nebo doma s dobrou knížkou (i když momentálně čtení taky zanedbávám, doma mi leží Saturnin a Smrt krásných srnců.. spíše koukám do módních časopisů, přiznejme si to.), popíjím Frisco (brusinkové), čaj či kávu a pojídám saláty, které dělá taťka nebo koláče, co peče mamka.

  • v sobotu jsem byla pařit po delší době na naší největší akci léta. užila jsem si to maximálně, botky protancovala, skončila na pár fotkách, ztratila náramek a pila i s růžovým náramkem, který nosí lidi do 18 let. :D mimochodem, DJ Michal Burian je vážně super! :)
  • 9. 7. slavil J. své 21. narozeniny. jeli jsme na Sychrov, kde jsem udělala mini piknik s domácími cookies, muffiny, obloženými houskami a dalšími drobnůstkami. dala jsem mu lampion štěstí (který jsme ještě stále nepustili, protžoe nás děsí nvádo k použítí!:D), voňavku Bruno Bannani, home-made fotoalbum na fotky z léta a od našich dostal čokoládu. od svých rodičů dostal in-liny, na kterých se právě od počátku léta učíme. já méně úspěšneji, J. se tolik nebojí. :D po návštěvě Sychrova jsme jeli k J na chalupu, kde jsme byli do neděle a právě v neděli si udělali 30ti kilometrový výlet po okolí, po němž a během nějž jsem byla zničená a den nato jsem musela na brigádu.

  • nevím, ale všechno se teď daří ..až na tu blbou brigádu, vstávat něco mezi 4:45 a 6:00 o prázdninách mi nedělá dobře! jinak všechno klape, všichni mě mají rádi a svět je krásnej! :) víte, když si umíte naplánovat a využít každičkou hodinku nebo minutku a nenudit se, je to hned lepší. nechápu "fejsbukový" děti, který neumí vyjít ven nebo si něco přečist nebo cokoliv, jen psát statusy právě na FB "nudím se.." apod. vždyť před pár týdny psali:"už chci prázdniny.." a teď je ani neumí využít a užít si je!

mějte se krásně, skládejte básně a nebo cokoliv jiného! :) Vaše L.

Druhá tvář

8. července 2011 v 20:51 | slečna L. |  TÉMA TÝDNE
Ráno vstanu, odlíčím si zbytky svého make-upu, protože předchozí večer jsem sebou vyčerpaně plácla do postele. Začnu nanášet krém, podkladovou bázi, make-up, korektor, pudr, tvářenku a další nesmysly. Začínám pomalu utvářet svou druhou tvář, někoho krásnějšího. Společnost si to tak přeci vyžaduje. Nemůžu si dovolit vyjít nenamalovaná byť i jen před dům.. Všechno zlé je ale pro něco dobré. Jsem pak alespoň ještě šťastnější, když od svého milovaného slyším: "Stejně jsi krásnější nenamalovaná."

Večer na naší místní diskotéce po pár drincích a s postupem času začínám okupovat parket, kroutím se a vykládám všem vše beze studu.. Další okamžik, kdy ukazuji svou "druhou tvář". Tu bez zábran, tu, která se ničeho nebojí a nemá ani kousek studu.

Stírám svoje slzy, doopravím porozmazané oči a nasazuju úsměv. Na otázky:"Co se děje?", "Nestalo se Ti nic?" odpovídám kostrbatým úsměvem a rozklepaným a uvzlykaným "Ne, jsem v pohodě."

Mám mnoho tváří, během dne, během svého života otevírám skříň a z ramínka vždy sundám ten, co se mi zrovna hodí k oblečení. Je to jako vybírat správnou sponku do vlasů nebo kabelku. Jen před málo lidmi si mohu být jistá svou pravou tváří, nic neskrývám, prozradím jim absolutně vše a nikdy nezatloukám nebo nelžu. Zkrátka nechávám dvířka od své skříně s tvářemi zavřenou..

Přetržená nit

2. července 2011 v 18:53 | slečna L. |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
V úterý skončil život dalšímu milovanému člověku. Prohraný měsíční boj s nemocničním lůžkem a nemocí. Ani nevím, co víc říci. Nerada opakuji 150x stále tu stejnou věc, kerá mě pak doma rozpláče. Je mi po něm moc smutno, ale stále si říkám, že takhle to mělo být a je to lepší, než kdyby se i nadále trápil. Vždyť 76 let je pěkný věk."Kdo v srdci žije, neumírá." - tak to stálo i na parte.

Ještě že mám svého milovaného, bez něj bych byla na dně. A bez své rodiny, hlavně táty, který mi neksutečně pomohl tím, že mi říkal, ať nebulím, že jinak bude taky a celkově mi pomáhal. Přitom on ztratil ještě bližší osobu než já. Moc ho obdivuju!

Snad jen: "Dědo, vzpomínky zůstanou!" ♥