Duben 2011

Česká krev

28. dubna 2011 v 20:11 | slečna L. |  TÉMA TÝDNE
Česká krev zaplavuje pomalu ale jistě celý náš stát. Prolívání "pomyslné" krve našich občanů začíná být znatelné. Nesmyslné dohady naší vlády, jejich nicnedělání a neskutečně vysoké výplaty neenchávají chladného snad jediného Čecha. Obrat v lepší na obzoru rozhodně vidět není. Místo, abychom se své malé zemičky vážili, zvelebovali si jí a hýčkali, zástupci našeho státu snad chtějí náš stát srovnat se zemí. Spousta lidí bez práce, bez peněz, s minimální podporou na úřadě práce, spousta bezdomovců. Nedokonalé školství, nedokonalé zdravotnictví, nízké důchody.

Na jednu stranu si vážím života v České republice, protože vím, že by mohlo být i hůř. Ale s našimi možnostmi, které jsme třeba využívali za 1. republiky, bychom mohli být něčím lepším, mohli bychom světu ukázat, že nejsme tak malí. Zatím ale ukazujeme jen nestablní vládu, která se není schopna na ničem dohodnout, korupcí prohnilé úřady a prezidenta, který krade propisky (nebo nekrade. bůhví jak to bylo. média vše překroutí).

Už teď vím, že bych nerada v Čechách zůstala. Naši mi sice říkají "Všude chleba o dvou kůrkách!", ale alespoň chci zkusit život, který se mi zdá lepší. Uvidíme. Jestli je takhle prohnilý celý svět a nejen Česká republika, tak to pro mě bude hořké zklamání.

Nic

19. dubna 2011 v 16:21 | slečna L. |  TÉMA TÝDNE
Když se řekne nic, představím si prázdnou hlavu, prázdný mozek. Všechny přihrádky, které zde máte, jsou pootevřené a prázdné. Nikde ani smítko. Jenže taková hlava ani neexistuje, vždy v ní máte alespoň drobeček nějaké vědomosti. Vždy Vám v ní poletují tisíce nezachytitelných motýlků, kteří na křídlech nesou myšlenky, vzpomínky či informace.

Představím si také odpověď: "Nic." na mnoho otázek. "Zlobíš se?", "Co je Ti?", ... Většinou se za nic skrývá to "něco" a když se za ním opravdu nic neskrývá, stejně Vám to málokdo uvěří. Odpověď "nic" používáme velmi často, když nevíme co říct nebo to říci prostě nechceme.

Nic je pro mě také vzduchoprázdno. Ať už reálné nebo duševní. Meziprostor, ve kterém se zaseknete a nemůžete z něj ani dolů, ani nahoru.

My lidé z ničeho dokážeme utvořit něco. Už jen svou přítomností, svými slovy, činy. V našem světě nic neexistuje. Alespoň pro mě ne. Vždy je to něco, co neumím, nechci nebo se bojím pojmenovat. Tak využiji toho kouzelného slovíčka "nic".

na poloviční cestě za optimismem

15. dubna 2011 v 17:32 | slečna L. |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
ač mě přepadají pochmurné nálady, snažím se jim nepodlehnout. snažím se naučit tomu životnímu optimismu, který obdivuji na spoustě lidech (třeba na mé milé blogové Dreamy). a věřím, že jednou už budu naprosto vyrovnaným člověkem, který se nesesype z žádné prkotinky a vše se bude snažit řešit s úsměvem na tváři. již teď si dám místo slz bylinkový čaj, místo trápení si pouštím své oblíbené písničky nebo se schovávám pod peřinu s knihou.
jen kvůli svým snům má cenu se nevzdávat, netrápit se a zaměřit se budoucnost. odjakživa jsem byla sebevědomá, ambiciózní a šla si za svým přes mrtvoly. tak to vidím i do budoucna. především ve volbě života kariérního, milostného a rodinného, které chci mít dokonalé (těžký úděl perfektionistky). a v dokonalém životě na cestě za ním není místo pro pesimistické nálady a zamračený obličej. každý pád by nás měl totiž nakopnout a povzbudit k dalším činům. (a s některými věcmi nebo lidmi stejně nehneme,a ni kdybychom se moc snažili. je lepší to nechat tak, jak to je.)


a na závěr jedna má oblíbená

Prší mi na duši..

9. dubna 2011 v 11:40 | slečna L. |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
..ale naštěstí mi každý pátek přijede můj "deštník".

počasí se zkazilo, fučí tu zlý vítr, zima jak na Sibiři a krásné počasí nenávratně pryč. se slunečními paprsky nejspíš odcestoval i kus mé skvělé nálady a zdá se, že pošmourno je nejenom na obloze. stejně tak, jako nevím, proč je venku zataženo, nevím, proč se stahují mraky nad mou duší, nad mým srdcem. jen je mi smutno. můj milý je tak moc milý, že to snad ani není možné, ale stále mi něco chybí. a nevím co. ani nevím kde.

a nesnáším tuhle náladu nicnevědění.

Vůně jara

1. dubna 2011 v 16:55 | slečna L. |  MIMO REALITU

Sluneční paprsky mě šimrají po tváři a jejich odlesky mi hází legrační prasátka na sluneční brýle.

Nosím žlutý kabát, modré lodičky a je mi krásně.