Srpen 2009

Hra..

31. srpna 2009 v 20:46 | Slečna PÉ |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
Pár týdnů, dní, minut, vteřin..
Váš život se mění každou sekundou.. někdy z ničeho nic, někdy postupně..


Některé změny jsou fajn, některé bolí..Vás a nebo ty druhé..

Ubližuju, miluju..
Byli jsme tři. A někdo musel z té hry ven.

Já byla ta trofej, o kteoru se soutěžilo.Hlavní cena sázky.

Jeden musel vyhrát..

Zamilovaná

15. srpna 2009 v 16:50 | Slečna (Ďolíčková) Perfekní |  LABYRINT SRDCE A MOZKU


Budeš mi chybět.
Každou vteřinou, hodinou i dnem..
Ale my to překonáme a pak nám bude nebesky.

Už nikdy, nikdy mě nikam nepustíš a já Ti nikam neodjedu.

Věřím. Konečně. Dal jsi mi naději, ukázal mi nové rozměry.
Je to jako pohádka, jako sen.
Bojím se, že se vzbudím a Ty budeš pryč.
Všechna Tvá slova, Tvoje doteky.
Jsou teď pro mě důležitější než kyslík.

Ty jsi pro mě nejdůležitější osobou.
Známe se krátce a mě přijde, že celý život jsi byl se mnou.
Jdeme spolu ruku v ruce po naší klikaté cestě života a přes kaluže mě neseš v náručí.
Miluju Tvůj úsměv, miluju Tvojí roztomilost, Tvoje rozpitvávání všech maličkostí, Tvá romatická vyznání..
Miluju Tebe, Ďolíčku! ♥

Už totiž není Ty a já, jsme MY.


odjíždím do Krkonoš a pak na soustředění se sborem. Až se vrátím, určitě se Vám ozvu, tak na mě a na můj blog nezanevřete! Miluju vás :*

A tak se pohádka stala skutečností..

13. srpna 2009 v 14:35 | Slečna PÉ |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
I když jsem neviděla padat z nebe hvězdu, stejně se mi moje přání splnilo..
Občas hold máme štěstí a naše sny se přeměňují v realitu..
Začala jsem věřit v dobrý konec a Štěstěna mi přidala ještě lepší začátek.


Veškeré problémy jsme spálila a obavy zmuchalala.
Konečně aspoň na chvíli jsem tou bezstarostnou.Ten pocit stojí za ty týdny trápení, slz a smutku.

On..

11. srpna 2009 v 21:34 | Slečna PÉ
Můj princ..
Můj Ďolíček..




Jako malá holka, co se "laškovně" usmívá a touží po další puse..

Nemá smysl dnes něco psát..
Nezlobte se..

Tvá..

9. srpna 2009 v 16:23 | Slečna PÉ |  MIMO REALITU



Odevzdám se Ti..
Dám ti svoje zmuchlaný srdce, protože vím, že někde pod postelí máš žehličku a vyžehlíš mi ho..
Na oplátku mi dáš to Tvé, zapletené v kytici slunečnic..

Možná se moje sny začnou měnit v realitu.Budeme spolu běhat v holínkách a skákat přes ty největší kaluže. Budeme chytat žluťásky a chodit na Ještěd. Natřeme podlahu našeho pokoje na zeleno, stěny na modro a na strop namalujeme obrovské zářící slunce. Budeme pít pivo a tancovat v dešti. Přecpeme se cukrovou vatou a hodiny se budeme vozit na řetězáku. Budeme se líbat pod rozkvetlými stromy a ležet v polích máků. Vydáme se na lodi k majáku a nakrmíme hladové racky.


Postavíme si schody do ráje a za sebou je budeme bourat.. zůstaneme jeno my dva.. navždy..


//děkuji, i Vy jste mi pomohli si uvědomit, že je hloupost se obracet na druhé..//

Nepochopitelná..

7. srpna 2009 v 16:42 | Slečna PÉ |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
Asi je fajn přehrávat si v hlavě scénáře připravené na odpoledne s NÍM. Snít si o tom, jaké by to mohlo být. Nakonec to bude jiné. Nebude to romantické, zamilované odpoledne. Nejspíš mám na nose růžové brýle, které z každého JEHO slova dělají něco víc, než ve skutečnosti je.


Někde pořád ve skrytu duše myslím na to, jaký by byl vztah s NÍM. Jak bych ten vztah chtěla, jak moc bych chtěla být právě teď s NÍM. Jsem jiná než ostatní. Zamilovala jsem se po 10 minutách psaní s NÍM a tak to není dobře. Vlastně přemýšlím, jestli jsem byla někdy doopravdy zamilovaná, protože přeci není možné, abych milovala snad každého druhého kluka v mém životě.

Pořád si říkám, že kdybych MU nepřišla dost hezká a něčím zajímavá, tak by mi nenapsal. Nechtěl by moje ICQ, ani by mi každý večer nepsal SMSky. Ani by mi neskládal komplimenty, jak mi to sluší a nebyl by smutný z toho, že jsme se viděli a já ho ani nepoznala.

Jenže jsem poslední dobou taky dost hloupá, ničemu nerozumím. Nerozumím JEHO větám, JEHO slovům. A pak se pokaždé se zahanbením ptám, jeslti mi to všechno vysvětlí. Je ale hloupé se ptát na věci, které bych měla chápat, na jeho náznaky, které mi nechce vysvětlit. Nikdy neřekne nic na rovinu.




Hloupá..

6. srpna 2009 v 13:41 | Slečna PÉ |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
Jsou tu pořád. Pochybuju, přemýšlím a hledám chyby. Na Tobě. Jenže žádné nejsou.
Jsem zoufalá, protože nemůžu milovat. Nechci. Né teď. Né za chvíli. Důvod neznámý. Možná moje hloupost.
Nechci Ti ublížit a tak nesmím. Nesmím Ti psát, nesmím o Tobě snít a už vůbec né Tě někdy vidět.

Nesmím a přitom tolik chci. Žiju jen pro ten den. Pro den, kdy Tě uvidím, kdy budu bláznivá jako malý dítě, kdy se budem' smát a přitom chrochtat. Kdy mě konečně zachráníš a možná mě chytíš za ruku a půjdem spolu tou prázdnou cestou. Čím víc se ten den blíží, mám pochybnosti. O Tobě, o sobě. O tom, jeslti je správné dělat to, co dělám. A vlastně o tom, koho miluju. Jestli vůbec miluju.

Pak budu litovat, budu chytat slzy do skleněných lahviček jako tolikrát. Nechám si možná utéct dalšího prince..

Ale co je lepší? Nechat si utéct Romea nebo se trápit s tím největším hajzlem pod Sluncem?..




Jsem jak hloupá puberťačka, co si hraje na lásku.. a Ty si na ni nehraješ? Nevěřím.. ničemu, nikomu a přestávám věřit sama sobě..

Naivní..

4. srpna 2009 v 16:00 | Slečna PÉ |  MIMO REALITU

Ona má city..
Dokáže milovat.Dokáže plakat.Dokáže se smát.Dokáže nenávidět.



Ale ona není perfektní, tak to pochopte..

2. srpna 2009 v 21:26 | Slečna PÉ |  LABYRINT SRDCE A MOZKU
Je přeci silná.
Je přeci dokonalá a perfektní.



Jenže na její dokonale nalíčené tváři teče potůček slané vody smíchané s její jak jinak než dokonalou řasenkou.

Proč?!