Červenec 2009

A tak vyskočte do výšky a zakřičte jako ona, že milujete život..vždyť je to pravda!..

31. července 2009 v 9:02 | Slečna Perfektní, co si prostě udělá perfektní život, ať chcete nebo ne |  MIMO REALITU



Vždyť jenom na nás záleží, jaký si uděláme život..nebo alespoň jeho část..

Proč si neobout tenisky s dírami na patách, navléct na sebe lacláče a na hlavu nasadit obří slamák?


Popadnout velikou barevně pruhovanou tašku, na které je z placek vytvořený náš "peace", který při každém kroku zachrastí ..
Do pusy strčit obří červené lízátko ve tvaru srdce a každému, koho milujeme dát líznout ..

A tak se celý můj život točí kolem vztahů..

30. července 2009 v 16:12 | Slečna Perfektní, která prostě není tak Perfektní |  KRABICE POD POSTELÍ
Když u sebe potřebujete toho člověka, co z Vás úsměv dostane, ač nemáte chuť se smát a on je pryč..


Po konci je nový začátek...

29. července 2009 v 19:14 | Slečna Perfektní |  KRABICE POD POSTELÍ


Konce jsou tu pro nové začátky..
Asi to tak mělo být,viď?!
Žádné slzy, nosánek nahoru a ještě sladký úsměv s větou: "Z nás budou přeci lepší přátelé než pár.."
Jsem silnější, než jsem si myslela..
Dokážu pro mě dříve nemožné..
A to mi dodává kupu sebevědomí..

Nebyl's ten pravý, bude to jiný..
S ním budu létat vysoko v oblacích místo toho, abych tam byla sama a přes růžové brýle si představovala, že jsi tam se mnou..Nebyl's tam..Byl's s jinýma..

Ale to je přeci fuk..alespoň mě..
Dokážu ti, že život bez Tebe je také dobrý, né-li lepší..
Možná pak budeš smutný Ty..ale já už ne..né kvůli Tobě..

Jen mi, prosím, dovol, abych si zavřela všehcny krásné chvíle s Tebou do krabice..

_______________________________________________________

Písnička se k článku nehodí, ale je to můj nový začátek..tak proto:)

Antoine de Saint-Exupéry

17. července 2009 v 10:00 | Slečna PÉ
Citáty neobvykle chytrého muže (u některých však není dokázáno, že opravdu patří jemu)


Rozdávejme mír a lásku..

15. července 2009 v 16:18 | Slečna PÉ |  KRABICE POD POSTELÍ
Všechny lahvičky se slzami vyleju.
Všechny mokré kapesníky pověsím na šňůru a připevním duhovými kolíčky.
Všechny proplakané noci schovám do krabice vzpomínek pod postel.


Věnováno těm nejdražším..

14. července 2009 v 10:00 | Slečna PÉ |  KRABICE POD POSTELÍ
Nenacházím slov, která by dokázala vyjádřit mé díky a vděčnost.



Vy jste mě zvedli pokaždé, když jsem spadla na kolena.Vyčistili jste mi je kysličníkem, pofoukali "bebí" a s úsměvem jsme pokračovali na té strmé životní cestě.Časem jste se odvážili pustit mojí ruku, ale já se Vašich rukou ráda znovu chytla.Dávaly mi pocit bezpečí a dokonce jsem ani neškobrtala.
Na některé problémy a rozhodnutí jsem sama, ale spoustu jste mi jich pomohli rozluštit a povzbudili jste mě pokaždé, kdy to bylo potřeba.



Mám ve Vás oporu a za nic bych Vás nevyměnila.Jste MOJI a nikoho jiného.Navždycky..♥


*není nutno se dlouho rozepisovat, někdy jsou slova zbytečná*

Narkomanka

13. července 2009 v 15:49 | Slečna PÉ |  MIMO REALITU
Kožené pouzdro s jehlou, stříkačkou a lahvičk,a která by měla být naplněna dávkou Tvojí lásky.Je prázdná.



Jsem..

12. července 2009 v 21:05 | Slečna PÉ |  MIMO REALITU



Jsem ta hvězda, které každý večer šeptáš svá tajemství..
Jsem ta tečka za Tvou větou.
Jsem hra, kterou nedokážeš vyhrát.
Jsem ostří nože, který Tě řeže.
Jsem objetí, co Tě hladí.
Jsem slzou ve Tvém oku.
Jsem vůně jasmínového čaje, který sis uvařil.
Jsem ta neznámá, co se každý večer vkrádá do Tvých snů.
Jsem vítr, co si hraje s Tvými vlasy.
Jsem víno ve Tvé sklenici.
Jsem kaňka ve tvém sešitě.
Jsem vráskou na Tvém čele.
Jsem Tvou myšlenkou, kterou nevyženeš z hlavy.
Jsem ten tajemný vesmír, co Tě tolik fascinuje.
Jsem světlo nad Tvým jevištěm.
Jsem úsměv na tvé tváři.
Jsem popelem na Tvé cigaretě.


Jsem součást Tebe.
A budu.

*ta písnička se k tomuto článku nehodí, ale..mám jí ráda*

Svět je zlej..

10. července 2009 v 19:02 | Slečna PÉ |  KRABICE POD POSTELÍ
Jen tak z minuyt na minutu se jí zbortila její skrýš.Přišli ONI, kopli do její krabice a ona se jen bouchala do hlavy o rohy, jak krabice poskakovala.Rozdupali její úkryt a s ním i jí.Byla smutná, zdrcená.Nechápala, jak to mohli udělat.Jen tak přijít a říct "konec"..Jak to slovo nesnáší.

Vytrhli jí z její mimoreality.Strčili jí sem, do světa.Ani růžové brýle jí na cestu nepřibalili.Jsou zlí jako ostatní.Jako svět.



Přišla si tu jako Alenka v říši divů.Nepatří sem a ani sme patřit nechce.Chce zpátky tam ,kd je jí dobře, chce se tam po večerech schovávat a mít pocit bezpečí.Kde po večerech pláče pro všechna ta slůvka poletující kolem ní..Kde ho obdivuje, pro to, co dokáže, pro to, jaký má talent..

VRAŤ SE, prosím...

Jako z pouti..

6. července 2009 v 13:38 | Slečna PÉ |  KRABICE POD POSTELÍ
Všechno je zase až moc perfektní..
Svět se točí jako nejrychlejší řetězák z pouti..
Jeho polibky chutnají po růžové cukrové vatě..
Jeho dotyky jsou jako od plyšového medvěda ze střelnice..
Jeho slova mi pomáhají jako doušek ledové tříště v tom největším horku..
V jeho náruči se cítím jako na labuti, která letí vysoko nad městem..
Jako by každým úsměvem vyfoukl tisíce bublin z bublifuku..