Pamatuješ?..

27. května 2009 v 17:11 | Slečna PÉ,co vůbec není PÉ |  KRABICE POD POSTELÍ
Vezmi si mušli,přitiskni ji k uchu a uslyšíš šumění moře..
Do hlavy se Ti nahrnou vzpomínky a u srdce Tě nepříjemně píchne..


Pamatuješ?

Stačí mi hučení konvice,sklenice medu nebo obyčejný čaj a představuji si, jaké je to,být s Tebou..


Pamatuješ?

Na ty krásný dny, kdy jsme leželi vedle sebe v lese..
"Milovat můžu někoho, s kým se mi krásně mlčí.."

Pamatuješ?

Krásný eSeMeSky na dobrou noc, tak včerejší..
"Slečna je romantička?"

Pamatuješ?

"Nemůžu Tě milovat"
Touhle větou jsem Tě děsně zranila,ale nebylo to naschvál, já se jen bála...bála jsem se, že té lásky bude tolik, že jí neunesu..
"Já Ti pomůžu, půjčím Ti svoje náhradní křídla, co mám schovaný v tom futrálu od kytary pod postelí.."

Pamatuješ?

Jenže se bojím i teď..ztratila jsem svoje srdce..Sebrals mi ho snad?..Nechci ho mít u Tebe,chci si ho vzít zpátky a zamknout v té truhličce,co mám ještě po pratetě..
A Ty si zas vem to svý..


A bude nám fajn..snad..

Bojím se zítřka,bojím se toho, jak Ti všechno budu na lavičce před kostelem vysvětlovat..Jak mě budeš držet za ruku a pak jen sklopíšoči plné těch slaných kapek..

Jenže nejde,abys pykal za můj strach..

A bude to naposledy..
Nebo možná poprvé nového začátku..

Věřím..věřím v to,že dokážeš odpustit, jenže..

Hodiny odtikávají minuty a za chvíli Ti možná napíšu, že nepříjdu..a Ty pak budeš postávat před naším domem a čekat..a já budu stát u okna,zvonek vyvěšený a budu se smutně dívat, jak už po několikáté odcházíš..


A zas budu ta bezcitná..uznáš jim za pravdu a přidáš se na jejich stranu..

A já budu bloudit po světě,s tvojí fotkou v kapse, nesnesitelnou bolestí u srdce a hlavou plnou vzpomínek..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alenka | Web | 27. května 2009 v 18:23 | Reagovat

poetické, leč smutné..

2 suave_angel | Web | 28. května 2009 v 19:45 | Reagovat

Ja uz jsem se s veskerou laskou smirila... protoze je to jedina vec, co mi dovoli.

Pamatujes? Staci vzpomenout. Ohrat srdce sladkymi vzpominkami.

3 identite | Web | 29. května 2009 v 8:57 | Reagovat

...vzpomínek, které nikdy nezmizí. Seč se budeme snažit sebe více..

4 Misches | Web | 29. května 2009 v 10:22 | Reagovat

Je to krásné, smutné, romantické...

5 Winnieh | Web | 29. května 2009 v 18:42 | Reagovat

Nepamatuju se na nic. Nikdy jsem nic takového nezažila. Jestliže to zažiju, budu schopná napsat něco inteligentnějšího. Ted snad jen..Vítej zpět!

6 Charlotta | Web | 30. května 2009 v 19:01 | Reagovat

Láska?!..Naučila jsem si jí vnímat s nadsázkou a s nevěřícným pohledem. I když uvnitř hoří plamínek...A jsem v tomhle bezcitná..spíš slepá, nevidomá hluchá, neexistuju. Tyhle styva se nesmějí tak prožívat...!

7 Bree | Web | 31. května 2009 v 19:16 | Reagovat

krásně napsané, něco takového vystihuje docela i mojí situaci , možná až na to , že moje láska k někomu koho jsem možná ani nikdy nemilovala se náhle z mého srdce vytratila. A nikdo nestojí před mím oknem a nečeká jestli výjdu ven, nikdo nezvoní na zvonek. Protože o tom jak se cítím neví. A nepříjde mu divné mé chování.

8 Bree | Web | 31. května 2009 v 19:37 | Reagovat

nemáš vůbec zač , to já děkuju a přeju ti s tím panem Pé aby to vyšlo :-)

9 GIGGLE | Web | 1. června 2009 v 17:56 | Reagovat

Pravdibve ?...
Mužu říct svuj názor?...
MYslímže všechno se má zkusit.Že nic neztratíš ...
Ikdyž sme proživala to samé...jen ja ho nemilovala ..a mela jen hrozne rada..jako báchu

10 Yone | Web | 6. června 2009 v 11:07 | Reagovat

Každý někho potřebujeme... I když je to laciná fráze, vím jak se cítíš. Opravdu vím. ta hluboká slova mi to řekla.
Taky chci někho vlastního. Přítelkyni, nebo přítele... někoho, pro koho bych byla první.
I když to nebylo nypsáno pro mě, oslovilo mě to. Nádherně píšeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama