Stará truhla vzpomínek

4. března 2009 v 18:05 | °°PeRfEcT!oN°° |  VYTRŽENO ZE SEŠITU
Vyhlédla jsem oknem na plácek před naším panelákem.Na pískovišti sedělo několik dětí vesele si plácajících bábovičky.Opodál se několik dětí honilo kolem prolézaček.Zbytek se buď houpal na houpačkách, sjížděl skluzavky nebo probíhal velkým hradem.

Jejich zvonivý smích byl slyšet skrz otevřené okno až ke mě.


Žádné rozdíly.
Žádná trápení.
Žádné strasti.
Žádná závist.

Všechny byly tak roztomile naivní, každý se kamarádil s každým, bez ohledu na to, jaké má kdo oblečení nebo bábovičky.Maminky děti zběžně pozorovaly z balkonů, oken nebo seděly na lavičkách kousek od hřiště.Jen já uprostřed prázdnin sedím u okna a sama.

Tak moc bych chtěla být malá.Vzpomínky mi odlétají daleko zpátky od mého krásného dětství.

Byla jsem stejně zranitelná, naivní a šťastná jako ony.

Nejkrásnější období byla ta u babičky a dědy...

Už týdny jsem se těšila na velikou chalupu, která voněla skořicí, sušenými šípky,ze kterých babička vařila čaj a sádlem.K babičce jsem jezdila vlakem se svými dvěma bratranci a strýcem.Na zádech malý batůžek a v ruce svého plyšového Pažouta-velikého psa.

Celé dny jsme běhali venku, hráli bojovky a k večeru babička ošetřovala naše rozbitá kolena, lokty a hledala klíšťata.

Jednou za týden jsme šli s dědou na celodenní výpravu a on nám ukazoval různé živočichy a rostliny.Večer nám pak baička udělala smaženici z hub nasbíraných v lese, koláč s borůvkami, od kterých jsme byli špinaví ještě další dny.My si mezitím do velikého encyklopedického sešitu zakreslovali všechny nové věci, které jsme poznali během výletu.

Každý den jsme běhali po loukách, lesích a stodole.Jiní než teď.Bezstarostní a s úsměvem na tváři.Babička mě naučila dojit krávy a kozy, kluci s dědou štípali dříví.Celý týden jsme běhali v jednom tričku a jedněch kahotech a párkrát jsme se umyli pod pumpou nebo v lavoru.Babička nás hlasitým boucháním do hrnce volala k obědu.Všude kolem stavení se linula vůně sejkor.Každý večer jsme unavení, ale spokojení zalézali na pec a babička nám vyprávěla pohádky a historky z jejího života.

Bylo nám krásně.A teď?Jsme každý jinde.Kluci dospělí a já sama v rozpáleném městě v našem bytě.Babička s dědou umřeli a rodiče stavení prodali.I teď jsem mohla ležet na trávě na zahradě, číst knihy se slamákem na hlavě a pít šťávu, kterou mě babička naučila lisovat z ovoce.Mohla jsem se procházet po lesích a s úsměvem jako dřív.


Jenže osud mě odvál jinam a mě nezbývá nic jiného než vzpomínat.Mířím k velkému prádelníku po babičce a otevírám truhličku plnou vzpomínek.

V kapse mi zavibruje mobil a na displeji je napsáno: Bylo nám dřív krásně,vzpomínáš?M. ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neluš | Web | 4. března 2009 v 18:31 | Reagovat

To je krásný ... :(

Víš,mě ty tvoje články dokážou dojmout ....

Vyvolávají ve mě pocit takové té nostalgie ..

Že,co bylo ... už není a nebude ..

Ale přitom pořád nevíme,co příjde a modlíme sed za to,aby

přišli věci,kvůli kterým se nebudeme moct trápit ...

Věci,na které budeme moc rádi vzpomínat za dalších pár let ...

Ono se sdtrašně těžko žije s přítomností a budoucností,když

tě bolí minulost ....  :(

Krásný dizajn :))

2 identite | Web | 4. března 2009 v 18:47 | Reagovat

Dětství je nejkrásnější obdobím, sic je za námi, ale vzpomínky, ty zůstanou, nikdo nám je neukradne..

3 CinK* | Web | 4. března 2009 v 19:30 | Reagovat

jeje, no já ve škole taky občas usínám, žádná novinka=D

Jooooo koukám že sjem snad jediná...

4 Neluš | Web | 4. března 2009 v 21:04 | Reagovat

Ano,některé vzpomínky dokáží doopravdy zahřát :)

No jasný,žejo ...

Já si tě taky přidám,jestli můžu :) ♥

5 Identite | Web | 4. března 2009 v 21:05 | Reagovat

Moc je mi těch dětí líto, protože nikdo z nás si ty problémy neuvědomuje, nebo je nevidí a tomuhle se prý říká jednadvacáté století, hrůza.

A samozřejmě, že Ty jsi také úžasná :) Miluji Vás, slečno Perfektní :*

6 CinK* | Web | 5. března 2009 v 15:27 | Reagovat

To mně napadlo jako první=D Já nevím proč=D

7 nezávislá | Web | 5. března 2009 v 16:59 | Reagovat

Vzpomínky, občas taky takhle vzpomínám a je mi do breku, Nezabívej se moc minulostí a jenom s úsměvem vzpomínej, tak je to fajn. Žij dneškem, a pamatuj na ty co tě milují. Jako já! I love you..♥♥♥

8 Charlotta | Web | 5. března 2009 v 17:27 | Reagovat

Taky ráda vzpomínám. A taky jsem ráda, že s mýma bratrancema se vídám vlastně pořád stejně. Pokaždé zjistím o kolik vyrostli. Pořád se smějeme..ale už to nikdy nebude takový jaký to bylo, i přesto jako moc se milujeme.

Je to hezkej článek. Vážně! A my dvě měli stejný dětství!

P.s..Ty taky znáš sejkory?! Já jen že je miluju, a že nikdo z mých kámošů neví co to je..xDD

9 ježibaba | E-mail | Web | 5. března 2009 v 18:05 | Reagovat

opravdu hezkej článek...ale ty děti by musely bejt hodně malý...už v první třídě-nebo možná i ve školce ty rozdíly jsou a děti je vnímají...vidím to na ségře...takže ty bydlíš na Liberecku?:)

10 upřímná ;* | Web | 5. března 2009 v 18:44 | Reagovat

Ten pohled na malé děti je krásný.^_^ Přesně..Nedělají mezi sebou rozdíly, žádné trápené nic.

Někdy bych se chtěla zpátky vrátit, ale jsem kde jsem. Kdybych byla v dětství, zase bych chtěla zpátky do puberty a tak..

Vzpomínky jsou krásné.♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama