Tak trochu jiný anděl

6. února 2009 v 16:01 | °°PeRfEcT!oN°° |  VYTRŽENO ZE SEŠITU
Exkluzivně přináším můj další zoufalý pokus o něco hezkého...vzniklo z toh toto,tak kritizujte,pište vaše názory..x)
Já však stejně budu dál tak "blbá" a nepřestanu v psaní..x/ xD



Seděl v křesle...netušil,jak dlouho..možná hodiny,možná dny,snad i týdny..
Nemohl dostat do hlavy žádnou myšlenku,jako by mu tam řádila vichřice a vše odvála...

Seděl u okna,tvář opřenou o chladnou okenní tabulku skla a sledoval kapky deště,jednu za druhou,jak stékají dolů..vždy když jedna stekla na kraj okna,cítil,jak kapka umírá.A on s ní..Ne,on přeci nemohl umřít..jeho duše už je mrtvá.Jen se zbavit toho otravného těla..
"Sakra,musím něco dělat" konečně první myšlenka.Po těch nekonečných dnech.Odsunul se od okna a křeslo přitáhl ke stolu.Neměl žádnou sílu,byl vyčerpaný tím neustálým sezením u okna..Vzal si sešit povalující se na stole a vytrhl papír.Tužka ležela na zemi a on se pro ní stěží shýbl.Uchopil tužku a začal psát:

Prosím promiňte mi,
ale už nemohu dál.Nemohu a proto odcházím.Ano,tento dopis je pro všechny jež jsem měl rád.Měl,nemám.Nejsem schopen žádného citu.Ničeho.Duše šla a tělo musí za ní.Proto se s vámi loučím.S některými se určitě potkám.Někdy..Počkám tam na Vás..


Jeho ruka přestala křečovitě svírat tužku a ta upadla na zem.Křeslo opět přisunul k oknu a odešel do haly,obléci si svůj kabát.Ještě jednou se vrátil,úhledně složil dopis,sebral tužku z podlahy a prošel si celý byt.
Pak uchopil své klíče s tím ošuntělým méďou.Nazul boty a rázně vykročil ze dveří.Zamkl a poprvé za několik let zase sešel těch nekonečných 10 pater pěšky.Když vyšel ven,tak ho do nosu udeřil ten vzduch..zaprášený od aut,vonící po dešti.Bože,jak dlouho nebyl venku..ale teď je tu.Projde si celé město a pak to skončí.Konečně bude šťastný.Bude s nimi.Určitě na něj čekají.

Vyšel do silnice a v tom spatřil světla velkéhé nákladního auta.Pak jen ucítil náraz a bolest,jež se mu rozlévá po celém těle.S ní však úžasné uklidnění a uvolnění.Uvolnění od všech trápení,problémů.Přistoupil k němu anděl."Vstávej,není tvůj čas."On si ho jen změřil pohledem a najednou to začal chápat."Hele,ty vole,nevim,kdo jsi,ale nech mě v klidu umřít,nech mě odejít."Anděl se jen zasmál a opět řekl:"Ještě není tvůj čas,koukej vstát a užívat si života.Kolik lidí by dalo za takový život,jako máš ty.Kolik lidí by chtělo žít..a ty chceš dobrovolně odejít?"Začalo mu být líp.Najedno uzaslechl,jak se k němu přibližuje hlas řidiče."Stalo se Vás něco?nechcete zavést do nemocnice?"On však bez problémů vstala udělal několik kroků.Pak obešel celé auto.Nic mi není..Jakto?Co se stalo?On měl pravdu..já,budu žít.není čas na to,abych umíral. "Ne,to je v pořádku,nic mi není."Řidič nechápavě hleděl na něj a jen zakoktal:"To je..divné.Jakto,.."Chtěl si jít užívat a tak ho odbil:"Vy mě srazíte a apk ještě otravujete.Nic mi není,tak nashle."Prodíral se hloučkem lidí,kteří nechápavě sledovali tuto podivnou situaci.

Vrátil se domů,zatopil v krbu a vhodil tam ten osudný dopis.Oevřel bar a našel v něm jeho oblíbené víno.Jak mohl zapomenout?Vytáhl krabici staých fotografíí a prohlížel si je.Ne se smutkem,ale s nostalgií.
Když dřevo v krbu dohořelo,všiml si,že lávev je prázdná.Napadlo ho,že ve večerce na rohu mají otevřeno.Oblékl si zase kabát,obul byt a vykročil ven.

Opět vešel na silnici a v tom spatřil auto a jeho silně zářící reflektory.Pak jen náraz a bolest.Tentokrát však necítil to příjemné uvolnění.Ale anděl se objevil,jako předtím.Z posledních sil doufal,že mu zopakuje to,co před několika hodinami.Anděl se však sarkasticky zasmál a na otázku:"Že ne?" jen prostě odpověděl s ironií:"Teď už nastal tvůj čas."

On jen cítil,že tělo následuje duši.Měl přeci to co chtěl..Smích anděla se mu vzdaloval a on cítil,že odchází navěky do svého vysněného světa...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Winnieh | Web | 6. února 2009 v 16:32 | Reagovat

Víš, já si nemyslím, že jsi blbá, když nechceš přestat s psaním. Mě se to líbí...

2 Faceless | Web | 6. února 2009 v 18:24 | Reagovat

Teda,po přečtení tohohle přiběhu mám chuť jít skočit z mostu....ne dělám si srandu,líbí se mi,sice je trochu depresivní,ale je dobrej,určitě s psanim nepřestávej ;)

3 Charlotta | Web | 6. února 2009 v 18:45 | Reagovat

Ty jo čekala jsem happyend..a pak tohle. Je to skvělý. Vážně. Moc se mi to líbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama