Slova dokážou ublížit..

1. února 2009 v 18:51 | °°PeRfEcT!oN°° |  KRABICE POD POSTELÍ
Varování:Naprosto pubertální článek.Pubertální výlevy malé pubertální slečinky...Čtěte jen na vlastní nebezpečí..


Jeho slova..ty mě ubližují..stačila jedna smska..chápete,jak se někdo může zamilovat do někoho,koho nikdy neviděl..NIKDY!Jen já..nemiluju ho pro to,jak vypadá,ale pro to jak se ke mě choval,jak mi pomáhal a jak mě vždycky zlepšil náladu..

Ano,mohu si az to sama...nejdřív mě chtěl ON,před nedávnem jsme chtělib ýt spolu oba a teď zase jen já..
..kvůli pitomé smsce jsem probrečela hodiny..strašně mě z toho bolí hlava a kdykoliv se podívám na mobil,rozbrečím se..
..já...jsem úplně pitomá..mohla jsem mít klid..ale..odepsala jsem mu..asi po hodině jsem sebrala všechny síly k naťukání jedné smsky..!!A pak jsem se znovu zhroutila...teď tady brečím.a. nevíc,co dál..
..vy si řeknete,že jsem pitomá puberťačka,která se z toho vyspí..ano,...vím,že to třeba přejde..ale bude to trvat dlouho..protože kromě rodiny to byl jediný člověk,kterému jsem věřila a vše jsem mu řekla,se vším jsem se mu svěřila..
..plně chápu,že mé výbuchy jsou nesnesitelné,ale ty vždy nějak "přetrpěl",tak proč teď to nejde?
..co jsem sakra udělal špatně?x(
..vím co je špatně..300 km mezi námi a jeho věk-skoro 19 let...


Vaše špatná zdrcená a ubulená °°PeRfEcT!oN°°
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lost Girl^^ | Web | 1. února 2009 v 19:06 | Reagovat

vstoupila jsem na vlastní nebezpečí..:D

a jako řekla bych že těch 300km je fakt mooc.. a ten věk jako nevadí..x)

2 wwwholka | Web | 1. února 2009 v 19:28 | Reagovat

Pokud Ti je 12 nebo 13 - opravdu nevím, jestli by to mělo cenu. Ale záleží jaký typ kluka je. Já chodím s klukem a jsme od sebe daleko asi takových 80 - 100 km? Ale on za mnou jezdí a trávíme spolu každý víkend. Ber v úvahu, že 300 km je opravdu moc. Kolikrát (do roka) byste se viděli? Vím, že tohle Tě moc nepovzbudí, ale zkus to brát trochu realisticky. Klidně se vybreč - slzy opravdu pomáhají. Taky tohle všechno znám.:) Ber to tak, že se najde někdo jiný. Někdo, kdo nebude bydlet na druhé straně ČR. Držím palečky - drž se.:)

Ps: Nějak jsem nepochopila Tvůj komentář na mém blogu..

3 wwwholka | Web | 1. února 2009 v 19:32 | Reagovat

Už chápu. Jsi to ty. Myslela jsem si to.:)

4 dreamy ingenue°° | Web | 1. února 2009 v 20:04 | Reagovat

Lásko, tak poslouchej.

Je mi 16, nevím, kolik je Tobě. Poznala jsem kluka, který bydlel 75 km ode mě a já se do něj zamilovala. Viděli jsme se jednou asi dvě minuty, když jsem šla doprovodit kámošku na autobusové nádraží, kde čekala, až za ní přijede. Ano. Byl to kluk mojí kámošky a já se zamilovala. Nebyl to žádný kus, po kterém by letěla každá druhá. Ale to jak se choval... Prostě láska jako hrom :-P pak to bylo zamotané, ale začali jsme spolu chodit. Nevídali jsme se a po čtyřech měsících už to nevydržel a rozešel se se mnou, protože já jsem měla zákaz jet za ním a on totéž za mnou :-(

Byla jsem na něm závislá a udělala bych všechno pro to, aby mě zase chtěl. Našel si jinou, ale po dvou měsících jsem za ním na tajno jela a dali jsme se dohromady. Bylo těsně před letními prázkami a já za ním pořád jako husa tajně jezdila a doma se vymlouvala, že jezdí za mnou on, a proto jsem tak často venku. Táta o tom nevěděl vůbec. Pak jsem mámu prosila a ona mi dovolila, abychom se jakoby střídali, takže jednou jsem jela na tajno a pak zase normálně :-D Nakonec se se mnou zase rozešel, že chce pauzu, ale za týden jsme byli zase spolu. Pak jsem ve škole poznala kluka, který mě chtěl. Seděli jsme spolu, objímali se, dal mi růži, jednou jsme se líbali, jednou mě osahával... A já se po dvou měsících do něj taky zamilovala. Rozešla jsem se s tím prvním... A byla s tím ze třídy... Dva dny... A pak? Napsal, že spolu nemůžem být. Já se snažila to vrátit... Ne, pak jsem nad jeho SMSkami brečela hodiny... Doteď brečím, ale bývalý mě pořád prosil a já s ním začala zase chodit. Ale nikdo za nikým nejezdí... :-(

Pořád chci tam toho ze třídy. Ale už víc jak 2 měsíce mě nechce a já mu to skoro nedávám najevo. Prostě si uvědom, že nic není nikdy ztracený, že i vztahy na dálku fungují (mě skoro už rok :-P) a nesmíš ztratit neději...

Přeju hodně štěstí a promiň za ty kecy :-D

5 dreamy ingenue°° | Web | 1. února 2009 v 20:07 | Reagovat

Jen tak se z toho nevyspíš. Nejsou to jen puberťácké kecy a problémy. Tohle řeší i dospělí...

6 Charlotta | Web | 1. února 2009 v 20:39 | Reagovat

Já už jsem Ti na to asi všechno řekla.

Jsi silná, a dokážeš to. Uděláš za tím černou čáru a otočíš se jako jedna z bezcitných. Z těch co jsou milované a milují, ale tak jak to bude správné. Bez slz...jenom s úsměvem..Budeš taková, jsi taková.

Držím Ti palce!:)

7 anne | Web | 2. února 2009 v 14:14 | Reagovat

Jestli jsi fakt malá pubertální holka, tak to přejde. Jestli nejsi, přejde to za trochu delší dobu, ale přejde... :)

8 ježibaba | E-mail | Web | 2. února 2009 v 14:43 | Reagovat

no jo no...s clapama je to těžký. Tady je každá rada drahá. můžu říct jen toto. Vyser se na to. To jediný pomáhá. Vždyť je ti 14(pokud mám správnou info) a nějakej kluk ti za toto nestojí....teď se to asi zdá hodně mizerný, ale za chvilku bude klid(prožila jsem něco podobnýho).

9 Hypotéka | Web | 22. května 2012 v 12:00 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama