4. díl

21. února 2009 v 18:21 | °°PeRfEcT!oN°°

Jsem zase zpátky a u babičky jsem se dost činila,mám už i 7. díl..x)




"Nelo!" slyší z dálky a pomalu otevírá oči.Nad ní se sklání matka a hladí jí po tváři.Chce promluvit, ale jakoby ztratila hlas."Mami?Co se děje?"zašeptá."Nelinko, přivezla jsem Tě ze školy.Volal mi pan profesor Českého jazyka, že prý jsi mu omdlela při vyučování. Nejspíš dehydratace.Ty jsi ráno nevypila ten čaj?" Sakra, nechala sjem ho ležet na stole, prolétne jí hlavou. "Ne mami, nevypila.Já jsem pospíchala do školy a zapomněla jsem na něj.Ale snídani jsem snědla.", odpoví a přitom doufá, že snídani vyhodila celou."Všimla jsem si děvenko, ale teď se prospi.Nechceš ještě něco?" "Mami?Přines mi vodu,obyčejnou vodu." "Nechceš čaj?Nebo džus?" "Ne,chci obyčejnou vodu!" Po ní přeci nemůžu ztloustnout., domyslela si v hlavě.Matka jí přinesla vodu a ona se ještě více zachumlala do peřin, protože se do ní dala zima.Slyší, jak matka zavírá dveře a konečně je sama.Sama se svými myšlenkami..

V hlavě má vymeteno.Sem tam se jí připlete do cesty myšlenka ohledně postavy, diet a pomalu se jí do duše vkrádá strach, že matka něco tuší.S tímto divným pocitem usíná a budí se brzy ráno.Je jí znovu špatně,necítí nohy a bolí jí celé tělo.Není schopná vstát, takže celý den leží.Užírá se svým vlastním strachem a svými myšlenkami.Takto probíhají její dny snad týden.Matka do ní 3krát nacpala jídlo.Bohudík mám tak stažený žaludek,že nemůžu jíst a okamžitě všechno vyzvracím.


"Nelo, tohle už není normální.Budeme muset k lékaři."Tuhle větu slyší několikrát doma.Jenže lékař by poznal, co jí je, že něco není v pořádku."Mami, už se cítím líp, zítra bych sna dmohla do školy.Jen mi prosím napiš omluvenku na tělocvik." Všechny ty zvědavky by si mě určitě prohlížely a musím uznat, že už nejsem tak tlustá.Stejně mám ale co vylepšovat.

Druhý den ráno vyráží do školy, sotva se drží na nohou a tak se nají.Koupí si po cestě mussli tyčinku.

Ve škole zamíří rovnou na toalety a tam strká prsty do krku.Zamotá se jí hlava a musí si kleknout.Žaludek se ale vzpouzí. Není to jako když jsem byla malá a snědla naplesnivělý štrůdl nebo tu divnou gulášovku.Po těhle jídlevh jsem zvracela a ani jsem nechtěla.Možná je to tím, že teď chci ... Zkouší strkat do krku prsteníček, ukazováček i prostředníček, vzadu v krku jí škrábe od dlouhých nehtů.Vydává dávivé zvuky, ale pořád nic.
Ještě jednou se zkouší prsty dotknout mandlí a žaludek náhle spolupracuje. Do záchodové mísy steče několik vloček smíchaných se žaludečními šťávami.Po chvíli se zvedá, umývá si obličej ledovou vodou a míří do učebny.

Celý den je jako ve snech. Nikho a nic nevnímá, učitelé jsou však kupodivu tolerantní a spolužáci si jí nevšímají nebo na ní opovržlivě hledí.

Nikdy ji němeli rádi a teď?Po té scéně?Už nikdy mězi ně nezapadne.

Po 4. hodině odchází domů a s udivením hledí na otevřené dveře jejich bytu.Její matka přeci pracuje a otec jakbysmet. Zloději!,prolétne jí hlavou.Opatrně vchází do dvěří a na gauči vidí sedět otce s láhví vodky. On?Nikdy přeci nepil. "Co se děje, tati?"Takhle už ho hodně dlouho neoslovila. "Vyhodili mě.Všichni jsou to kreténi.Ale ještě budou litovat.Hlavně ten zasranej práskač!"Dál se neptá.nepotřebuje nic vědět.Vlkastně jí to ani nezajímá.Jen jí mrzí, že nebude mít už vůbec žádné soukromí.S ním rozhodně ne.

Zachází do svého pokojíka a zpod postele vytahuje váhu, která se doposud válela nečinně v koupelně.Ta váha ji za vyšší hmotnost fackuje, ale za nižší nepochválí.Už ani nechce koukat na ručičku, ale musí.Je to její denní povinnost a zvyk.Když je doma sama, stojí na váze prakticky pořád.Cítí, že z tohoto roztočeného kolotoče už nikdy nesesedne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Identite | Web | 21. února 2009 v 18:48 | Reagovat

To je úžasné, jako kdybych to sama prožívala. Umíš strašně krásně psát ;-) a vžít se do toho děje.

2 Identite | Web | 21. února 2009 v 18:50 | Reagovat

To je úžasné, jako kdybych to sama prožívala. Umíš strašně krásně psát ;-) a vžít se do toho děje.

3 Winnieh | Web | 22. února 2009 v 11:30 | Reagovat

Teda...A jak to, že jetu teprve čtvrtej? Nenapínej mě...

Ta povídka je úchvatná. Vážně...Nemůžu se dočkat dalšího dílu...

4 Vickki Vectory | Web | 8. března 2009 v 16:58 | Reagovat

úžasný..jako..oO..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama