6. díl

28. února 2009 v 14:43 | °°PeRfEcT!oN°°
Prosím, pochvalte mě, jelikož jsem na Vás tak hodná, že přidávám další díl povídky..x)
A víte proč?Protože ty vaše nádherné komentáře mě k otmu svým způsobem nutí..x)..Děkuju..*in love*


Ráno se probudila s obvyklými bolestmi, na které si už zvykla.Více jí překvapilo- a ne moc šťastně, že matka už neleží na zemi na své improvizované posteli.Kupodivu ale neslyšela žádný křik, pláč, dokonce ani hlasy.Divné, pomyslela si a preventivně se zvážila.V uších jí zněla otcova slova "malá tlusťoška".Váhu zastrčila zpátky pod postel a ještě v pyžamu vyrazila z pokoje najít matku.

Našla ji v ložnici, jak hází do tašky položené na posteli svoje věci. "Zabal si taky!jen si toho neber moc, pro zbytek se můžeme vrátit později.",promluvial amtka klidným hlasem."Jak?Cože?!A kam jedeme?Proč?Co Ti zase udělal?", spustila hysterickým hlasem vodopád otázek."Neptej se a rychle si zabal!Otec šel jen pro další alkohol.Včera si tu i zakouřil, cítíš to?" "Já...jdu si zabalit."odpověděla Nela a vběhla do svého pokoje.

Rychle vytáhla svůj velký kufr na kolečkách, který využila v životě jen jednou, když jeli na dovolenou v jejích třech letech.První, co do kufru vložila, byla váha.Na ní naházela několik šminek, svůj deník, tužku, oblečení, které jí stejně bylo velké.. Kam vlastně jdeme a proč? Tyhle otázky se jí honily hlavou.Do tašky přihodila knížky a učení.Pak do kufru přibyl ještě Košťátko, její medvěd s otrhaným kožichem a chybějícím okem.Za ním přibouchla víko a jentaktak zavazadlo zavřela.V tom okamžiku do pokoje přišla matka."Jakto, že máš ještě pyžamo?Tychle, musíme už jít." Nela na sebe hodila své oblíbené úzké kalhoty, které jí sice plandaly, ale páskem je utáhla.ještě tričko, mikinu, několik párů bot do školního batohu a obě už vyrážely z bytu.
"Otec jezdí výtahem.My musíme po schodech, abychom ho nepotkaly."Přemítala matka a výta se hučivě rozjel.Kontrolka svítila na P, což znamenala, že někdo z přízemí vyjíždí.Nela i s matkou zmizely na schodišti.Byly ve 4. patře, o jedno níže, než se nachází jejich byt.Teď už vlastně jen jeho.
Výtah se zastavil v jejich poschodí a obě si oddechly.Byl to jistojistě on.Zbytek sousedů totiž chodí brzo ráno do práce."Bude si myslet, že jsem ve škole a Ty v práci.Nebo jsi mu to snad řekla?" "Nic jsem mu neřekla.To už by za námi běžel.", odpověděla vystrašeně matka, ale jenco sešly do přízemí, zabouchly za sebou dveře zadního vchodu paneláku, spadl jim ze srdce velký balvan.

O několik ulic dál čekalo auto s nápisem TAXI a matka mířila přímo k němu."Mami?Kam?Kam jedeme?Nemůžeš mi to konečně říct?!" "Nelo, já Ti to povím v klidu, v taxíku.Dek tašky do kufru."Ale řidič už vystupoval a šarmantně se chopil kufrů.Byl docela pohledný a hlavně usměvavý. "Tak kampak slečinky, pardon, spíše dámy.Kampak Vás mám odvézti?" "Smetanova ulice 32." "Dobře, dobře, paní.Já myslel že spíš na letiště, s těmi kufry." "Ne, to jste na omylu.na žádné letiště.Na žádnou dovolenou." "To se omlouvám, už chápu.To víte, některý chlapy jsou svi*ě." Zastavil se pohledem na její tváři.Od včerejška se jí na lícní kosti udělal pořádný monokl.Nela to však ani nezpozorovala. "No ten jí zřidil."zabrumlala si sama pro sebe.
"Nasedat dámy a vstříc lepším zítřkům." zavelel taxikář a zabouchl za nimi dveře od auta.

Ano, vstříc lepším zítřkům.. pomyslela si Nela a musela se nepatrně usmát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ježibaba | E-mail | Web | 28. února 2009 v 15:26 | Reagovat

chválíme:) je to ok:) ...koukám, že to tu prošlo změnami...i profil tu už je:)

2 identite | Web | 28. února 2009 v 16:22 | Reagovat

jdeme vstřít lepším zítřům :) nádhera

3 dandelion-meadow | Web | 28. února 2009 v 16:24 | Reagovat

vážně hezký design

4 Charlotta | Web | 28. února 2009 v 17:12 | Reagovat

Tak jsem zvědavá, jak budou lepší zítřky vypadat v podání Tvého pera..

Těším se!..je to hezký..

A nádhernej design. Zatím nejkrásnější co tu byl..

5 CinK* | Web | 28. února 2009 v 18:04 | Reagovat

Jasně neni za co=D jen se k tomu dostat..

6 identite | Web | 28. února 2009 v 18:45 | Reagovat

Není za co. Přeji Ti do života už jenom úsměv na tváři, žádné slzy...

7 Vickki Vectory | Web | 8. března 2009 v 17:07 | Reagovat

opravdu pěkné..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama